Práva Důchodce
Pojištěnec má nárok na starobní důchod po dosažení zákonného věku odchodu do důchodu a po splnění minimální délky pojištění, jak je stanoveno v zákoně č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění.
Požadovaná doba pojištění se v průběhu času prodloužila z 25 let před rokem 2010 na 35 let pro osoby odcházející do důchodu po roce 2018. Osoby, které nesplňují tento standardní požadavek, mohou stále splňovat alternativní podmínky: například osoby, které dosáhly věku 65 let s 15 lety pojištění před rokem 2010; 16 lety pojištění a 5 lety nad standardním důchodovým věkem v roce 2010; a postupně až 20 lety pojištění a 2 lety nad standardním důchodovým věkem po roce 2024. Kromě toho má nárok na starobní důchod každý, kdo dosáhl důchodového věku po roce 2014 a má alespoň 30 let pojištění, i když nesplňuje plné standardní nebo alternativní podmínky. Kromě toho má nárok také osoba, která splňuje věkové a pojistné požadavky podle alternativních ustanovení a má odpracováno alespoň 15 let pojištění. Pokud není splněna žádná z těchto podmínek, může osoba stále pobírat starobní důchod, pokud dosáhla věku 65 let nebo zákonného důchodového věku, podle toho, který z nich je vyšší, a také splňuje požadavky na invalidní důchod.
Předčasný starobní důchod může být přiznán pojištěncům, kteří mají alespoň 40 let pojištění, včetně náhradních období, a jsou do tří let od dosažení důchodového věku. Důchod se přiznává od data podání žádosti, které je zároveň datem vzniku nároku; jakmile je však předčasný důchod přiznán, příjemce již nemůže později požádat o standardní starobní důchod. V minulosti měli muži nárok na důchod v 60 letech, zatímco ženy měly nárok v různém věku v závislosti na počtu vychovaných dětí a roce narození, konkrétně: 53 let pro pět a více dětí, 54 let pro tři nebo čtyři děti, 55 let pro dvě děti, 56 let pro jedno dítě a 57 let pro ženy narozené před rokem 1936.
Výše starobního důchodu se skládá ze dvou částí: základní složky, která se rovná 10 % průměrné měsíční mzdy v dané zemi, a procentního hodnocení založeného na počtu let pojištění pojištěnce. Za každý celý rok pojištění před datem nároku činí procentní sazba 1,5 % z výpočtového základu za rok (do roku 2026) a po roce 2034 se postupně snižuje na 1,45 %. Pojišťovací doby před 18. rokem věku a po dosažení nároku na důchod nezahrnují náhradní doby, které se jinak započítávají z 80 %, zaokrouhleno na celé dny, s výjimkou konkrétních zákonných výjimek. Pokud důchodce pokračuje v práci po splnění nároku, aniž by pobíral plný důchod nebo invalidní důchod třetího stupně, zvyšuje se jeho důchod o 1,5 % výpočtové základny za každých 90 dnů pokračování v zaměstnání; pokud pobírá polovinu důchodu při práci, zvyšuje se důchod za každých 180 dnů.
Období neplacené dovolené, absence nebo vyloučené intervaly se do pojištění nezapočítávají. Pokud pojištěná osoba pobírá invalidní důchod a zároveň pracuje, toto pracovní období se před stanovením nároku započítá do jejího záznamu. U osob v důchodovém věku se zaměstnání před dosažením tohoto věku započítává do pojištění, ale nezvyšuje důchod. Každý rok pojištění se rovná 365 dnům.
Výše důchodu se trvale snižuje na základě doby předčasného odchodu do důchodu. Měsíční procento činí 1,5 % z výpočtové základny za každý celý rok pojištění, nebo 1,2 %, pokud pojištěnec v letech 2013 až 2015 účastnil důchodového spoření. Kromě toho se částka dále snižuje o 1,5 % z výpočtové základny za každé celé nebo částečné 90denní období mezi datem přiznání důchodu a standardním důchodovým věkem.
Starobní důchod může být na žádost zvýšen o měsíční částku za každé vychované dítě. O toto zvýšení za každé dítě může požádat pouze jedna osoba, obvykle ta, která se o dítě starala nejvíce, a musí to být uvedeno v žádosti o důchod. Zvýšení bude zamítnuto, pokud se žadatel dopustil závažného trestného činu proti dítěti. V případě předčasného důchodu se procentní sazba důchodu snižuje o 1,5 % za každých 90 dní před dosažením důchodového věku, ale nemůže klesnout pod zákonné minimum. Pokud osoba během tohoto období pracuje, aniž by pobírala důchod, může požádat o přepočet, aby byla snížená částka obnovena.
Pracující důchodci si mohou vybrat, zda budou pobírat plný důchod nebo jeho polovinu. Polovina platby odpovídá 50 % základního a procentního posouzení nebo 50 % placené části, pokud osoba pobírá také jiný důchod. Výplata předčasného důchodu se odkládá, pokud je pojištěná osoba zaměstnána nebo pobírá dávky v nezaměstnanosti nebo rekvalifikační dávky. Zvláštní ustanovení umožňují horníkům, kteří zahájili práci pod zemí před říjnem 2016 a splňují určité prahové hodnoty směn, odejít do důchodu o sedm let dříve než obvykle. Podobně mohou záchranáři, hasiči a další pracovníci s vysokým rizikem mít nárok na odchod do důchodu až o pět let dříve, v závislosti na počtu kvalifikovaných směn odpracovaných v nebezpečných podmínkách.
Zdroj: § 29 a 37 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění § 29 a 32 odst. 1 zákona č. 220/2024 Sb.
Pozůstalostní důchody
Zákon o důchodovém pojištění stanoví dávky pro pozůstalé (patří mezi ně vyživované osoby, včetně vdovy, vdovce a dětí do 26 let). Pozůstalostní důchod je vyplácen za předpokladu, že zesnulý pracovník byl důchodcem nebo splňoval podmínky pro invalidní důchod či starobní důchod. Vdovec/vdova obdrží po dobu jednoho roku po smrti svého manžela/manželky následující peněžní částky jako důchod.Vdovský nebo vdovecký důchod se skládá ze základní částky, která činí 10 % průměrné měsíční mzdy. Tato částka se vypočítává jako 50 % starobního důchodu nebo důchodu pro osoby se zdravotním postižením třetího stupně, který zemřelý manžel pobíral nebo na který by měl nárok.
Získat vdovský (vdovecký) důchod lze opětovně po uplynutí jednoho roku od smrti partnera, jestliže pozůstalý splní některou z uvedených podmínek:
i. dosáhl alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší;
ii. je invalidní ve třetím stupni;
iii. pečuje o nezaopatřené dítě;
iv. pečuje o dítě, které je závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II až IV;
v. pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela (manželky), který s ní (s ním) žije v domácnosti a je závislý na pomoci jiné osoby ve stupni II až IV.
Závislé dítě je podle českého důchodového práva definováno jako dítě do konce povinné školní docházky a poté do věku 26 let, pokud se připravuje na budoucí povolání nebo není schopno tak učinit ze zdravotních důvodů. Po ukončení povinné školní docházky je dítě registrované jako uchazeč o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti považováno za nezaopatřené do věku 18 let. Dítě pobírající invalidní důchod třetího stupně však není klasifikováno jako nezaopatřené. V případě sirotků je výše základní výměry důchodu také ve výši měsíčně v roce 2014. Výše procentní výměry sirotčího důchodu činí 40 % procentní výměry důchodu, na který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti.Nárok na vdovský nebo vdovecký důchod podle českého práva zaniká dnem, kdy příjemce uzavře nové manželství, partnerství nebo registrované partnerství.
Zdroj: §49- 53 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění § 29 a § 31 odst. 1 zákona č. 220/2024 Sb.
Invalidní důchod
Hlavním právním předpisem upravujícím invalidní dávky je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (invalidní důchod), spolu se zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením (mzdové dotace atd.) je upravena samostatně, zejména vládním nařízením č. 388/2020 Sb.
Invalidní důchod se přiznává ve třech stupních v závislosti na snížení pracovní schopnosti (minimálně 70 % pro třetí stupeň, 50–69 % pro druhý stupeň, 35–49 % pro první stupeň).
Nárok se zakládá na požadované době pojištění, která se liší podle věku. Obecně platí, že osoba starší 28 let musí mít alespoň 5 let pojištění v posledních 10 letech před vznikem invalidity, zatímco mladší pojištěnci potřebují kratší dobu; s rostoucím věkem (zhruba od 38 let) se celková požadovaná doba pojištění zvyšuje na přibližně 10 let. Pro velmi mladé pojištěnce (do 20 let) stačí méně než jeden rok pojištění. Jako pojištění se započítávají také určité náhradní doby (např. studium, péče, nezaměstnanost s dávkami).
Invalidní důchody jsou součástí obecného systému sociálního pojištění a jsou financovány z povinných příspěvků na důchodové pojištění placených zaměstnavateli a zaměstnanci, v případě potřeby doplněných transfery ze státního rozpočtu.
Pro invalidní důchody neexistuje samostatný fond; dávka se vypočítává podle stejné základní struktury jako starobní důchod podle zákona č. 155/1995 Sb., tj. základní částka (pevná částka odpovídající procentuálnímu podílu národní průměrné mzdy) plus procentní částka odvozená od osobního výpočtového základu a celkového počtu let pojištění. U invalidity třetího stupně se procentní částka vychází z celých let pojištění s použitím standardní sazby; u invalidity druhého stupně se snižuje na polovinu a u invalidity prvního stupně na jednu třetinu této procentní části.
Zdroj: Profil země ISSA pro Česko; §38-42 zákona o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb.
