Placené volno ve dnech dočasné pracovní neschopnosti
Nemocní zaměstnanci mají nárok na placené volno v případě nemoci. Osoba má nárok na nemocenské dávky, pokud je zaměstnaná, nebo pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) a platí nemocenské pojištění. Zaměstnanci, nicméně, jsou pojištěni automaticky, pokud je jejich měsíční příjem vyšší než 3 500 Kč. Osoby samostatně výdělečně činné jsou registrovány, pokud mají měsíční příjem alespoň 5 000 Kč. Zaměstnanci jsou pojištěni a mají nárok na nemocenské od prvního dne v zaměstnání, zatímco u OSVČ vzniká nárok po třetím měsíci placení příspěvků na pojištění.
Dříve zaměstnanci neměli během prvních tří dnů nemoci nárok na žádnou náhradu mzdy. Reforma právních předpisů provedená v roce 2019 však karenční dobu zrušila a zaměstnavatel je nyní povinen hradit náhradu mzdy od prvního do desátého dne nemoci. Náhrada mzdy představuje podobně jako nemocenská dávka 60 % průměrné mzdy zaměstnance. Po prvních deseti dnech má zaměstnanec nárok na nemocenskou dávku vyplácenou ze systému sociálního zabezpečení. Po těchto dnech mají zaměstnanci nárok na nemocenské vyplácené ze systému sociálního zabezpečení. Výše výplaty nemocenského závisí na platu pracovníka a počtu dní dočasné pracovní neschopnosti.
Zaměstnanec nebo OSVČ, které je uznána dočasná pracovní neschopnost, má nárok na nemocenskou od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti (v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 podpůrčí doba začínala 22.
kalendářním dnem) do konce dočasné pracovní neschopnosti, maximálně však 380 kalendářních dnů. Výše nemocenského za kalendářní den činí 60% denního vyměřovacího základu.
Denní vyměřovací základ se snižuje následovně: na nemocenské a docházkové dávky 90 % až do výše první redukční hranice; 60 % z částky nad první redukční hranicí až do druhé redukční hranice; 30 % z částky nad druhou redukční hranicí až do třetí redukční hranice; a výše nad třetí redukční hranicí se nebere v úvahu. Stejná pravidla pro snížení se vztahují na dávky v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, přičemž výše první úrovně snížení zahrnuje 100 %. Částky redukčních hranic platné od 1. ledna kalendářního roku jsou vyhlášeny Ministerstvem práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů. Od ledna 2021 jsou platné následující redukční hranice:
- 1. redukční hranice činí 1 182 Kč
- 2. redukční hranice činí 1 773 Kč
- 3. redukční hranice činí 3 545 Kč P
Náhradu platu, kterou je zaměstnavatel povinen vyplácet v prvních 14 dnech nemoci, ovlivňují následující hranice. Redukční hranice pro účel výpočtu náhrady mzdy budou v roce 2022 následující:
- 1. redukční hranice – 227,15 Kč
- 2. redukční hranice – 340, 55 Kč
- 3. redukční hranice – 681, 10 Kč
oživateli starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se nemocenské vyplácí od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 15. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 63 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž končí pojištěná činnost.
Zdroj: § 192 zákoníku práce č. 262/2006; § 23 až 31 zákona o nemocenském pojištění č. 187/2006, naposledy pozměněného v roce 2019
Zdravotní péče
Všichni obyvatelé a ti výdělečně činní mají nárok na zdravotní výhody. Zákon o nemocenském pojištění (zákon č. 189/2006 Sb.) upravuje poskytování zdravotní péče. Mezi náklady zahrnuté do zdravotního pojištění patří stanovení diagnózy, lékařská péče, preventivní programy, dodávky léků a terapeutického materiálu, přeprava pacientů, zdravotní a lékařské vybavení a lázeňské pobyty.
Novelou zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti byla snížena sazba pojistného pro zaměstnavatele. Povinné pojistné na nemocenské pojištění hrazené zaměstnavatelem bylo sníženo o 0,2 %. Sazba pojistného tedy byla snížena z 2,3 % na 2,1 %.
Ochranná doba zaměstnance během nemoci
Zaměstnanec si může být jist svým zaměstnáním v ochranné době, to je po dobu trvání jeho nemoci nebo úrazu. Zákoník práce zakazuje dát zaměstnanci výpověď v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným (pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek). Dále v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení. Pokud zaměstnanec onemocní tuberkulózou, tato ochranná doba se prodlužuje o šest měsíců po propuštění ze zařízení zdravotní péče.
Zdroj: § 53 zákoníku práce č. 262/2006
