Odstupné je pro zaměstnance, který ztratil zaměstnání, určitou formou odškodnění. Odstupné upravuje § 67-68 zákoníku práce. Zda zaměstnancovi vznikne nárok na odstupném, závisí na způsobu (nárok na odstupné vzniká jen při skončení výpovědi nebo dohodou) a na důvodech, za jakých skončil pracovní poměr. V zásadě rozeznáváme dva druhy odstupného, které se liší výškou odstupného a podmínkami vzniku nároku.
V prvním případě má zaměstnanec nárok na odstupné, pokud byl jeho pracovní poměr ukončen výpovědí ze strany zaměstnavatele nebo dohodou z důvodů organizačních změn, a to pokud se ruší nebo přemísťuje zaměstnavatel nebo jeho část. Nárok na odstupné má také zaměstnanec, který se stal nadbytečný vzhledem k rozhodnutí jeho zaměstnavatele. Výška odstupného je v těchto případech trojnásobek průměrného měsíčního výdělku (informace o výpědní dobe).
V druhé kategorii odstupného vzniká nárok zaměstnance na odstupné, pokud je pracovní poměr rozvázán výpovědí od zaměstnavatele nebo dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. d) zákoníku práce, tedy pokud zaměstnanec nesmí podle lékařského posudku dále vykonávat dosavadní práci. Odstupné je pro tuto kategorii vyšší, a to ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.
Nárok na odstupné však zaměstnanci nevznikne, pokud si zavinil sám pracovní úraz tím, že porušil předpisy BOZP nebo byl pod vlivem omamných či psychotropních látek. Z odstupného není odváděno zdravotní ani sociální pojištění.