Zabezpečení Zaměstnaní

Soupis detailů zaměstnance

Pracovní poměr je založen na pracovní smlouvě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li stanoveno jinak zákoníkem práce. Obsazení pracovního místa vzniká jako důsledek pracovní smlouvy nebo jmenování. V soukromém sektoru je pracovní poměr stanoven prostřednictvím pracovní smlouvy , protože jmenování do úřadu se používá pouze v případě státních zaměstnanců na úrovni vedoucích pracovníků. Pracovníci v soukromém sektoru jsou přijímáni na základě pracovní smlouvy /dohody, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. V českém zákoníku práce je zakázáno uzavírat ústní smlouvy a je vyžadováno, aby pracovní smlouva měla písemnou formu. Pracovní smlouva může být uzavřena na dobu určitou nebo neurčitou.


Zaměstnavateli může být uložena pokuta až do výše 10 milionů korun za to, že neuzavřel pracovní smlouvu písemně. Pracovní smlouva musí obsahovat informace o ( i ) druhu práce, pro kterou byl zaměstnanec přijat, ( ii )místo výkonu práce, kde bude zaměstnanec práci vykonávat; a ( iii ) datum nástupu do práce.
Zaměstnanec a zaměstnavatel by měli oba obdržet jedno vyhotovení pracovní smlouvy. Pokud pracovní smlouva neobsahuje údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen o nich informovat zaměstnance písemně do jednoho měsíce od zahájení pracovního poměru. Zaměstnavatel musí také informovat zaměstnance písemně, pokud dojde ke změně těchto údajů. Písemnost musí obsahovat následující údaje: i. celé jméno zaměstnance a jméno a název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou;
ii. bližší určení druhu práce a místo výkonu práce;
iii. délka dovolené za kalendářní rok;
iv. výpovědní lhůta pro ukončení pracovního poměru;
v. týdenní pracovní doba a její rozvržení;
vi. údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu, a
vii. informace o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance Je-li doba trvání pracovní poměru kratší než jeden měsíc, zaměstnavatel není povinen písemně informovat pracovníka o jeho právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru.


Zdroj: § 30 - 37 zákoníku práce č. 262/2006

Smlouvy na dobu určitou

Český zákoník práce umožňuje přijmout na dobu určitou pracovníky na práci stálého charakteru. Maximální délka smlouvy na dobu určitou jsou 3 roky/36 měsíců. Pracovní smlouva na dobu určitou může být prodloužena nejvýše dvakrát. Maximální délka smlouvy na dobu určitou (s přihlédnutím k prodloužení) je 108 měsíců.


Zdroj: § 39 zákoníku práce č. 262/2006

Zkušební doba

Maximální délka trvání zkušební doby je stanovena na 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru. Zkušební doba může být stanovena na 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru u vedoucího zaměstnance. Jiná zkušební doba může být sjednána v souvislosti s jmenováním na nejvyšší vedoucí pozice ve veřejném sektoru např. vedoucí vládní agentury.

Sjednaná zkušební doba nesmí být dodatečně prodloužena. Zkušební doba však může být prodloužena o dobu celodenních překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, a o dobu celodenní dovolené. Délka zkušební doby nesmí být delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru. Zkušební doba musí být sjednána písemně.

Zdroj: § 35 zákoníku práce č. 262/2006

Právní předpisy pro podmínky v zaměstnání

  • Zákoník práce č. 262/2006, 2012 / Labour Code No. 262/2006, last amended in 2017